Geotermální využití důlních vod v Sasku

Území a historický vývoj Svobodného státu Sasko bylo silně utvářeno hornictvím. Podle dnešních poznatků jsou začátky saského hornictví datovány do roku 1168, kdy bylo ve vsi Christiansdorf, dnes součást historického jádra města Freibergu, nalezeno stříbro. Během dalších objevů stříbrných rud a rýžovišť v Krušných horách byla založena další horní města, jako Schneeberg, Annaberg, Marienberg nebo Johanngeorgenstadt.

Neustálý růst byl přerušen třicetiletou válkou (1618-1648), kdy došlo ke zničení celé řady měst a důlních zařízení. K obnovení hornické činnosti došlo opět až od 18. století. Kromě těžby stříbra a cínu se ve větší míře těžila meď a olovo, bismut, kobalt či nikl. Po druhé světové válce se saské rudné dolování soustředilo na těžbu olova, zinku a cínu. Významná byla těžba uranu, provozovaná až do sjednocení Německa společností Wismut AG, a.s., případně společností SAG/SDAG Wismut.

Celá řada stávajících rudních ložisek byla prozkoumána z hlediska možné těžby uranu. Zdaleka největší množství bylo těženo na dole Schlema-Alberoda. Mezi další důležitá ložiska patřila ložiska Zobes a Bergen, Johanngeorgenstadt, Pöhla a těžba černého uhlí s obsahem uranu v revíru Freital/Gittersee. Až do roku 1989 bylo ve východoněmeckých ložiscích vytěženo zhruba 12,4% celosvětově těženého uranu.


Bergleute Untertage [2]

Těžilo se i černé uhlí. JeJeho výskyt se přitom soustředil do ložisek ve Cvikově (Zwickau, vytěženo 220 mil. t), Lugau/Oelsnitz (140 mil. t) a Freital/Gittersee (50 mil. t) [3]. První objevy povrchového výskytu uhlí ve Cvikově spadají do 10. století [4]. Konec těžby černého uhlí v Sasku v roce 1989 představuje současně datum ukončení těžby černého uhlí s obsahem uranu v důlním poli Gittersee.
Kromě těžby černého uhlí je významná i těžba hnědého uhlí. Na saském území se částečně nacházejí dvě velké těžební oblasti" Středoněmecký hnědouhelný revír a Lužický hnědouhelný revír. V současné době ještě aktivně těží tři lomy (stav 2018): Nochten, Reichwalde a spojený Schleenhain).

Pro celý Lužický hnědouhelný revír jsou uváděny geologické zásoby ve výši 12,2 miliardy tun, pro celý Středoněmecký hnědouhelný revír se uvádí 10 miliard tun, z toho 3,7, případně 2,1 miliardy tun je ekonomicky využitelných (stav 2006 [5].

Důležitou roli v saských dějinách i v současném vývoji hraje těžba živců, kamene a zemin.

 

Zařízení pro geotermální využití důlních vod v Sasku

Vysoký počet vyrubaných prostorů v podzemí s místy významnými vodními zdroji vedl již v minulosti na mnoha místech k úvahám, využít důlní vody pro získávání energií. V různých saských hornických oblastech tak byla instalována zařízení pro geotermální využití důlních vod, které se výrazně liší v závislosti na daných podmínkách v dole. Přehled těchto zařízení a významných hornických oblastí je uveden na obrázku dole:


Große sächsische Bergbaugebiete und Grubenwassergeothermieanlagen in Openstreemap-Karte in Anlehnung an Hohlraumkarte SMWA Sachsen


Literatura

[1] Baumann L., Kuschka E., Seifert T. (2000) Lagerstätten des Erzgebirges. ENKE im Georg Thieme Verlag, Stuttgart
[2] http://www.zeno.org - Contumax GmbH & Co. KG
[3] Hoth K., Brause B., Döring H. et al. (2009) Die Steinkohlenlagerstätte Zwickau. Bergbau in Sachsen, Band 15
[4] (2000) Der Steinkohlenbergbau im Zwickauer Revier. Förster & Borries
[5] Maaßen U., Schiffer H.-W. (2009) Die deutsche Braunkohle im Energiemix – Gewinnung und Nutzung der Braunkohle im Jahr 2006. In: Stoll R, Niemann-Delius, Christian, Drebenstedt C, Müllersiefen K (Hrsg) Der Braunkohlentagebau. Bedeutung, Planung, Betrieb, Technik, Umwelt. Springer-Verlag